Navigace

Vyhledávání

rozšířené vyhledávání ...

Mobilní verze

Kalendář

Po Út St Čt So Ne
27 28 29 30 31 1 2
3 4 5 6 7 8 9
10 11 12 13 14 15 16
17 18 19 20 21 22 23
24 25 26 27 28 29 30

Obsah

Historie obce

První písemná zmínka o obci Vysoký Újezd pochází z roku 1352. Atraktivní lokalita však byla osídlena již mnohem dříve. Staršího data je určitě zdejší kostel svatého Jakuba Většího. Starobylý původ obce prozrazuje již její název. Pojmenování Újezd totiž dokládá založení v období tzv. první neboli české kolonizace ve 12. století. Újezd představoval kus země, který panovník předal šlechtě do nájmu nebo darem. Mírou tohoto pozemku byl smluvený čas, za nějž obdarovaný obešel nebo objel na koni kus pozemku. Proto Újezd.

Románskému založení odpovídá i urbanistická dispozice s kostelem v dominantní poloze na vrcholku kopce ( 318 m n. m. ).

 

Co napsali představitelé obce o Vysokém Újezdu nad Dědinou v roce 1939: 

Újezd (původně, co se za určitou dobu ujede) znamenal starým Čechům kus země, jenž zahrnoval v sobě všecky druhy půdy k hospodaření potřebné: pole, luka, lesy, pastviny, vody stojaté i tekoucí. Aby se náš Újezd lišil od Újezdů jiných, dostalo se mu jména Vysoký, poněvadž leží skutečně na dosti vysokém kopci, a později ještě doplněno nad Dědinou, ježto v blízkosti teče řeka Dědina. Obec jest rozložena na kopci vysokém 318 m nad mořem. Na vrchu samém jest kostel, fara, škola, hostinec a asi 11 pop. čísel, ostatní část obce, zvaná "Podol'', leží skoro pod kopcem na straně severovýchodní při silnici. Část obce na kopci jest otevřena větrům, ale všemu ovoci se daří dobře, i doba žní jest normální jako v okolní krajině. S Újezda jest nádherná vyhlídka na hory Orlické, Krkonoše se Sněžkou, Kumburk, Tábor, a jistě okolnost, že tento kopec jest nejvyšším bodem v celém okolí, vedla k založení osady, jejíž stáří jest velmi značné. Vykopávkami bylo zjištěno, že zde bylo žárové pohanské pohřebiště. Má se zato, že v nejstarších dobách byl na Újezdě jen jeden statek, nynější statek čp. 5, z něhož štěpením a přistavováním vznikala stavení další. Rod Větvičku, na statku čp. 5 hospodařící, jest nejstarší ze zdejších starousedlíků, neboť již více než před dvěma sty lety bral za kostelnické služby užitek z části zádušního pole. Rod tento podle výpisu z archivu ministerstva vnitra hospodařil na statku již před rokem 1651. Jako není veliká obec, má 29 čís. pop., tak není veliký její katastr. Měří 212 ha. Újezd jest farní i školní obcí. Přifařeny jsou obce: Libníkovice, Jílovice, dvůr Vranov, Městec n. Děd. a Klášter n. Děd. Přiškoleny jsou jmenované obce bez Kláštera a Městce. Obec má ve svém znaku nárys zdejšího kostela se stromem u jeho zádi. Že jest obec Vyš. Újezd osadou prastarého původu, dotvrzuje samo její jméno a zmíněné již žárové pohanské pohřebiště. Část nalezených popelnic je uchována ve zdejší škole. R. 1879 byly zde konservátorem J. Hrašem z Náchoda vykopány také lidské kostry a nalezeny bronzové předměty. Je pravděpodobno, že zde byla i zemská strážnice, ohlašující ohněm vpád nepřítele do země. Až do roku 1910 byl Vysoký Újezd osadou, patřící ke katastrální obci Podolí. Zmíněného roku byly obě osady, mající po 14 č. p., spojeny v jednu obec s názvem Vysoký Újezd n. Dědinou. Okolní lesy chovají mnohou vzpomínku na české "bludaře", kteří se zde potají scházívali, konali bohoslužby a poslouchali kázání proslulého kazatele Jana Liberdy, i na dobře známé selské rebelie na Opočensku. Evangelíků je zde v okolí proti jiným krajům mnohem více. Vyš. Újezd jest oblíbeným výletním místem a jest také často navštěvován výletníky nejen pro zmíněnou jedinečnou vyhlídku na hory Orlické a celý širý kraj pod nimi a Krkonoše, ale pro samotný pobyt v obci s množstvím okrasných keřů a stromů a pro krásné okolí a stálý klid a mír, který návštěvníky obklopí. Zdejší kostel sv. Jakuba jest velmi památný. Je to jeden z nejstarších kostelů v širém okolí a pochází z poloviny 12. století. Předtím stál zde již však dřevěný kostel, zasvěcený sv. Klimentu, z něhož se zachovala až do 18. století dřevěná kostelnice a zvonice. Má se zato, že tento kostelík mohl býti založen na zdejším pohanském pohřebišti již žáky Methodějovými, vracejícími se z Moravy do Čech. Podle domněnek, zapsaných v archeologických památkách království Českého, byl sedmým kostelem v Čechách. K jeho přestavbě došlo v polovině 12. stol., kdy prý byli na Újezdě prozatímně usídleni kovkopové, hledající v okolí zlato. Dřevěný kostelík nevyhovoval a proto přestavěn na nynější kostel v románském slohu, zasvěc. sv. Jakubu, patronu kovkopů. Ke stavbě bylo použito tesaného kamene, dováženého prý ze Šatek u Přepych po močálech, jež tvořila Dědina v blízkosti Újezda. Již za starých časů byla při kostele fara, na niž měl podací právo dosazovati kněze blízký cisteriácký klášter "Svaté Pole", jehož zbytky jsou v nynějším Klášteře n. Děd. dosud patrný. Když Orebité spolu se Žižkou, jenž obléhal Opočno, vypálili r. 1420 svato-polský klášter, vyhnán byl také zdejší farář a fara obsazena na delší dobu kazatelem pod obojí. Písemných památek se, bohužel, zachovalo málo. V kostelní zdi jsou zazděny dva náhrobní kameny: jeden s nápisem Bartolomeus PPi. Presbiter hic jacet, druhý s nápisem: Vog-zlava Domicella. Vojslavin kámen je v lidové pověsti kamenem Sibyliným, který klesá k zemi. Až zapadne úplně, bude konec světa. Pak je zde náhrobní kámen z r. 1508 rytíře Tamchyny z Doubravice, na Vranově a na Tošově. Místní podání vypravuje o spojovací tajné chodbě z kláštera svatopolského na Újezd, v níž jsou schovány poklady kláštera, i se zlatou kvočnou s dvanácti kuřátky, mnichy, kteří prchali chodbou před Orebity. Při hledání vykopaná hlína byla na noc nahrnuta zpět. Jako skutečnost se vypráví, že při bourání dřevěné zvonice a kostnice, které se zachovaly až do 18. století, čeledín sedláka Bašeho z Kláštera zasekl do starého trámu sekeru. Viděl, že se ven vysypaly zlaté peníze, sebral je, nechal koně státi a utekl do Kladska. Na věži zdejšího kostela byly tři zvony velmi pěkně sladěné. Největší z nich, sv. Jakub, vážící 16 centů staré váhy, byl ulit r. 1552 zvonařem Konvářem v Hradci. Druhý, sv. Jan, vážící 12 centů, byl ulit r. 1761 v Praze. Třetí, sv. Václav, s latinským nápisem: "Depellat temestates et fulgura pulsu", vážil 6 centů a byl darem hraběte Trčky z Opočna. Zvony Jan a Václav byly za světové války zrekvirovány na výrobu nových zbraní. Na Vyš. Újezdě byla již r. 1794 farní škola. Je to nízká dřevěná budova o jedné poměrně malé učebně. Stojí při hřbitovní zdi a vstoupíte-li dovnitř, užasnete, jak se mohlo na příklad v r. 1836 vtěsnati do nízké tmavé učebny 125 dětí, které v zimě skutečně skoro všechny do školy chodily. Děti seděly v lavicích po 10 až 12, při psaní psaly jedno druhému na zádech, na stupínku, na oknech a všude, kde se dalo. Školní obec tvořily: Vyš. Újezd, Libníkovice, Jílovice, dvůr Vranov, Městec, Klášter, Ledce, Újezdec, Horní Polanky a Jeníkovice. Prvním řídícím učitelem byl v této škole Karel Talavašek. Nynější školní budova byla postavena v r. 1882* původně jako trojtřídka, nyní dvojtřídka se školní kuchyní. Ke škole bylo získáno v lese pěkné hřiště o 28 arech.

Obec sama jest, jak již uvedeno, malá, jest ryze zemědělská (jen tři živnostníci) s většinou drobných zemědělců, kteří převážnou většinu svých pozemků získali pozemkovou reformou, která je tak sociálně osamostatnila. Mimo několik středních statků, velikých usedlostí zde není. Všichni obhospodařují asi 110 ha. Značná část katastru jest zalesněna a lesy dosahují až k samé obci. Na kopci jest asi 8 m silná vrstva písku a štěrku, takže zde vzniklo několik písníků. Za suchých let je v obci nouze o vodu a o-patření vodovodu jest nejbližším úkolem obce. Dále jest nutno rozšířiti síť silnic spojovacích směrem k Českému Meziříčí. Doplňuje se úprava chodníků, s níž se slibně začalo, udržují se ovocné obecní sady s několika sty ovocných stromů, nyní ještě mladých. V poslední době postavená spojovací silnice k Opočnu, elektrisace obce a obecní knihovna téměř se 400 svazky jsou jistě na malou obec splněné úkoly, které jejímu obyvatelstvu slouží ke cti.

zdroj: http://www.novomestskykuryr.info